Alfred Bester
dosud vydané tituly
	Americký autor, jehož dílo ve velké míře ovlivnilo podobu moderní science fiction. Narodil se 18. prosince 1913 na ostrově Manhattan v New Yorku, v roce 1935 dokončil bakalářská studia přírodních a humanitních věd, následné studium práva nedokončil. V roce 1936 se oženil s Rolly Goulkovou, herečkou a později reklamní pracovnicí. Jejich manželství vydrželo dlouhých čtyřicet osm let, z nichž valnou většinu strávili společně v New Yorku, až počátkem osmdesátých let se přestěhovali do Pennsylvanie. Rolly Besterová zemřela v roce 1984. Alfred Bester měl být čestným hostem světového sjezdu příznivců žánru v Brightonu roku 1987, ovšem nemohl se zúčastnit, protože si po nešťastném pádu zlomil kyčel. Na komplikace způsobené tímto zraněním také 30. září 1987 v Doylestownu ve státě Pennsylvanie zemřel. Ještě před svou smrtí se dozvěděl, že mu o rok později bude na následujícím sjezdu udělen titul Velmistra žánru, což je nejvyšší uznání vyhlašované organizací amerických spisovatelů science fiction a fantasy. V roce 2001 byl posmrtně uveden do síně slávy žánru science fiction. Jeho první vydanou prací byla povídka „The Broken Axiom“ (1939), se kterou vyhrál literární soutěž časopisu Thrilling Wonder Stories. Spekuluje se, že soutěž byla uspořádána právě kvůli Besterovi a pro jeho uvedení v roli nadějného spisovatele. Do roku 1942 publikoval na stránkách časopisu dalších třináct povídek, poté následoval spřáteleného redaktora Morta Weisingera do komiksového odvětví. Pracoval pro společnost DC Comics jako scénárista slavných řad Superman, Batman nebo Green Lantern. Po čtyřech letech se začal věnovat spíše rádiu, psal například příběhy pro pořady The Phantom, Nick Carter nebo Nero Wolf. Od roku 1948 začal pracovat rovněž pro televizi. Počátkem padesátých let se po osmileté odmlce vrátil k science fiction, nejprve na stránky Astounding, odkud raději přešel do časopisu Galaxy redaktora Horace L. Golda poté, co se John W. Campbell začal na jeho vkus příliš věnovat dianetice a scientologii. Ačkoli se Bester jako autor v žánru prosadil už v letech 1939-1942, skutečnou pozornost vzbudil až časopisecky publikovanými romány v první polovině padesátých let, zejména svým debutem The Demolished Man (čas. Galaxy 1952, kn. 1953, č. Zničený muž/Laser-books 1998 a 2009), kde sleduje snahu bohatého průmyslníka vyhnout se trestu za vraždu, kterou spáchal ve společnosti kontrolované telepaticky nadanými strážci pořádku. Za román získal v románové kategorii vůbec poprvé udělovanou cenu Hugo. Ve stejný rok vydal také román Who He? (1953=The Rat Race), příběh televizního pracovníka, jenž procitá z alkoholového opojení a zjišťuje, že mu někdo hodlá zničit život. Kniha bez jakýchkoli fantastických prvků sice nevzbudila větší pozornost, ovšem paperbackové vydání přineslo Besterovi spolu s prodejem filmových práv slušné peníze. I díky tomu se spolu s manželkou vydal na cesty po Evropě, nějaký čas bydlel zejména v Anglii a Itálii. Tehdy narazil na reálný příběh námořníka z vraku válečné lodi, jenž se plavil nezachráněn vodami Pacifiku rekordních sto třiatřicet dní, zatímco ho míjely lodě, jejichž posádky ho pokládaly za návnadu poblíž číhající ponorky. To byl zárodek proslulého románu The Stars My Destination (čas. Galaxy 1956-1957, kn. 1956=Tiger! Tiger!-nom. Hugo, č. Hvězdy, můj osud/Laser 1992), v němž Bester stejně jako ve svém debutu zúročil v rádiu a televizi vybroušenou schopnost vystavět strhující akční zápletku. Hrdinou je zcela průměrný člen ztroskotané vesmírné lodi, v jehož nitru se díky sžíravé touze po pomstě probudí schopnosti zcela mimořádné i pro společnost, kde je teleportace běžným jevem. Podobně jako v Dumasově slavném díle Hrabě Monte Christo, jež bylo Besterovi částečnou inspirací, se tak hlavní postava příběhu jako Nemesis vrací do lidské společnosti a bez výčitek trestá veškeré viníky svého utrpení. Hvězdy, můj osud se díky své dravosti a fascinující ústřední postavě rebelující proti nespravedlnosti staly po mnoha letech předobrazem kyberpunkového hnutí. Během svého evropského pobytu začal Bester z různých míst přispívat svými cestovatelskými postřehy do časopisu Holiday. Redaktoři časopisu následně nabídli autorovi stálou práci, a tak se po návratu do New Yorku věnoval Bester nejen dalším cestopisným článkům, ale i rozhovorům se slavnými osobnostmi. Science fiction pro něj byla vždy spíše koníčkem a v následujících letech ji znovu opustil, i když ne zcela, pro magazín F&SF psal knižní recenze a žánr se projevil i v jeho obnovené práci pro televizi. V roce 1959 přepracoval do televizního pořadu Murder and the Android svou novelu Báječný Fahrenheit. V časopise Holiday mezitím získal důležitou funkci senior editora a na tuto práci se plně soustředil až do ukončení vydávání periodika v roce 1971 (Holiday byl později obnoven pod jiným vedením). Po dlouhých letech byl Alfred Bester bez trvalého zaměstnání, a tak se v následujícím roce mohl zase vrátit k psaní science fiction. V románu The Computer Connection (čas. Analog 1974=The Indian Giver, kn. 1975=Extro) se člen nepočetné skupiny nesmrtelných pokouší zvítězit nad vševědoucím počítačem Extro, jenž ovládá veškerou pozemskou technologii a snaží se jeho společníky navždy zničit. Ačkoli se román dočkal nominací na ceny Hugo a Nebula, nebyl čtenáři ani kritikou přijat s takovým nadšením jako předcházející tituly, následující díla jen potvrdili sestupnou kvalitativní tendenci. V polovině sedmdesátých let se Besterův zrak začal znatelně zhoršovat, což mělo přirozeně dopad i na jeho literární práci. V dalších letech nevydal nic nového, jeho poslední odmlku přerušilo několik povídek publikovaných v roce 1979. Povídku „The Four-Hour Fugue“ (Analog 1974-nom. Hugo) rozšířil do románu Golem 100 (1980), jehož hrdina se snaží zastavit teror nadpřirozené bytosti, kterou nechtěně vyvolala skupina nudících se žen při svém pokusu o vzrušující satanský rituál. I přes veškerou snahu (sám Bester pokládal román za svůj nejlepší) nešlo o dílo, jež by se kvalitou dalo měřit s úvodními romány autorovy literární kariéry. Nechybí mu energie, ovšem celé úsilí přichází vniveč a tam, kde dřív autorův styl uchvacoval, nyní se jeví spíše nudně a rozvláčně. Podobně bezradným dojmem působí také román The Deceivers (1981), jehož hrdina, synergista silně vnímající tzv. vzory, cestuje napříč Sluneční soustavou, aby získal zpět unesenou milou. Mimo fantastiku spadá posmrtně vydaný román Tender Loving Rage (1991), jenž se vrací k tématu televize a reklamy. Bester ho napsal o dvacet let dříve, ovšem až do konce svého života román nepublikoval. Poměrně zajímavé spojení osobitých stylů dvou velikánů žánru nabízí v pozůstalosti nalezený román Psychoshop (1998), jehož druhou polovinu dokončil Roger Zelazny (ovšem ani ten se nakonec jeho vydání nedočkal). Líčí pátrání investigativního reportéra Alfa Noira, při kterém v Římě odkrývá tajemství tři tisíce let starého obchodu, v němž se podnikají podivné transakce s lidskou myslí. Jedním z důvodů Besterova upadajícího talentu byly patrně i jeho potíže s alkoholem, což dokládá hořce úsměvná skutečnost, že jako bezdětný odkázal svůj majetek svému barmanovi. Přesto, zvláště díla druhého autorova tvůrčího období (první polovina padesátých let) zůstávají nezapomenutelnými. Ačkoli je Bester ve zpětném pohledu vzpomínán především díky románům, ani jeho povídková tvorba není o nic méně pozoruhodná. Mezi klasiku, dodnes často přetiskovanou, se zařadily především povídky „Fondly Fahrenheit“ (F&SF 1954, č. Báječný Fahrenheit-Ikarie 3/93 & Od Heinleina po Aldisse/AFSF 1994 a Příjemná teplota-Velmistři SF 2/Baronet 2002 a Síň slávy: Nejlepší sci-fi povídky 1947-1964/Baronet 2003) a „The Men Who Murdered Mohammed“ (F&SF 1958-nom. Hugo, č. Muži, kteří zavraždili Mohameda-F&SF 6/97 a Ti, co zabili Mohameda-Cestování v čase/Motýl 1998). Ovšem oblíbené jsou například také povídky „Adam and No Eve“ (Astounding 1941, č. Adam, ale žádná Eva-Světová literatura 6/1984), „Hell Is Forever“ (Unknown 1942), „Time Is the Traitor“ (F&SF 1953, č. Čas je zrádce-Světová literatura 6/1984), „Star Light, Star Bright“ (F&SF 1953-nom. Retro Hugo) nebo „The Pi Man“ (F&SF 1959-nom. Hugo, č. Pí muž-F&SF 2/92), z těch pozapomenutých připomeňme povídku „The Animal Fair“ (F&SF 1972-nom. Nebula). Patrně nejvýraznějším souborným vydáním Besterových kratších prací je sbírka Starlight: The Great Short Fiction of Alfred Bester (1976), která v sobě shrnuje soubory Star Light, Star Bright (1976) a The Light Fantastic (1976). Ještě předtím byly některé povídky vydány ve sbírkách Starburst (1958) a The Dark Side of the Earth (1964), po mnoha letech se povídky dočkaly zaslouženého nového vydání v souborech Virtual Unrealities (1997) a Redemolished (2001). Za zmínku snad stojí i mimo beletrii náležící kniha The Life and Death of a Satellite: A Biography of the Men and Machines at War with Space (1967). Alfred Bester zůstává synonymem inovativní a nevázané science fiction, mistrem improvizace a předchůdcem kyberpunku, autorem, jenž ve svém díle spojuje starosvětskou a moderní tvář žánru a stal se tak uznávaným či inspirujícím pro mnoho spisovatelů nejen své doby. Ano, i jeho rané a tolik uznávané práce nesou stopy staří a jejich tolik vychvalovaná psychologie postav dnes už nikoho nepřekvapí, ovšem je třeba si uvědomit, že v padesátých letech se s Besterem mohl v mnoha věcech měřit jen málokdo. Řada autorových prací je čtivá a zajímavá dodnes a patrně tomu tak ještě dlouhá léta bude i nadále.
Copyright © Martin Šust, použití jakékoli části textu je povoleno pouze se souhlasem autora.
Laserweb 2.1 - Copyright © Laser-books 2007. Hlavní strana: www.laser-books.cz E-mail: laserbooks@seznam.cz Při nalezení jakýchokoli závad či nedostatků nás prosím kontaktujte.